THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osiřelé torzo kytary a bicích z GAZY se oklepalo a vypustilo na svět pekelnou lávu zvanou CULT LEADER. Matematika ještě nikdy nebyla špinavější. Tento materiál je bažinou, ve které se hnijí metalové integrály. Od industriálního úvodu, který vás znejistí, budete od skladby „Flightless Birds“ naprosto přesně vědět, kde jste. Splašený starý stroj, ze kterého tečou hektolitry vazelíny a nikdy mu nedojde pára. Současně dokáže vyvolávat staromilské pocity, protože je prostoupen esencí oldschoolové poctivosti. Po úvodní „Flightless Birds“ jsou následující skladby na "Nothing For Us Here“ stejně nekompromisní, ale už zdaleka ne tak neposedné.
Tam kde u CODE ORANGE útočí nevybouřené hormony a mládí, tady stejnou práci odvádí prožitá životní zkušenost, kterou cítíte do morku kostí. Výsledná energie je ale stejná nebo možná ještě důraznější. CULT LEADER neuhýbají. Skladby s pravidelnou stopáží pod tři minuty ženou materiál kupředu ve zběsilém tempu a odpočinout vám dají až s „Driftwood“, která je neuvěřitelně syrová a melancholická současně. Absolutně bez známek patosu. Už není zapotřebí truchlit. „Nothing For Us Here“ je hymnou ke znovuzrození něčeho ryzího.
8,5 / 10
Datum vydání: Úterý, 15. dubna 2014
Vydavatel: Deathwish Inc.
Stopáž: 17:42
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.